Jeda do práce čítávám si Babišův deník Metro. I dozvěděl jsem se z něj, že s mostkem Buštěhradské dráhy už bude brzy ámen. Že se bude zachraňovat pro budoucnost.
Snášení mostu, demolice... Záchrana může mít různé podoby. Ale nelenil jsem a vydal se tam. Abych si objekt svého dětství ještě prohlédl a vyfotil.
Pohled z jedné strany, tam co začíná ulice U Výstaviště. (V pozadí Veletržní palác a Parkhotel Praha s Policejním prezídiem). To vpravo od mostu bývaly veřejné záchodky. Před Sametovou revolucí. Teď se tam střídají převážně občerstvovací firmy.
No a z druhé strany, kde končí ulice Dukelských hrdinů... V pozadí Výstaviště, konkrétně Pavilon AVU. Mostík vznikl právě v souvislosti s Výstavištěm. Je mu už 133 let... Teda bylo. Dneškem končí.
V popředí dělníci a hromada různě profesionálních šotoušů (Jak je šotouš anglicky? Zase nebudu světový...)
Mimochodem, když si to přiblížíte... Dělník právě nařízl trubku, na které jsou připevněny dopravní značky Vedlejší silnice a Odboč vpravo. Vyvalila se voda, která tryská.
Dělník s tím zjevně počítal. Trubky, na kterých jsou značky, jsou plné vody. Možno zauvažovat o jejich životnosti a ekologickém vlivu té vody na okolí značky...
Něco jsem četl a dal se s okolními lidmi do řeči. Buštěhradská dráha bude zachována. Ale násep bude nahrazen estakádou. Z ulic se stanou bulváry.
Most bude také zachován. Přesune se do Národního technického muzea. I když nikdo neví, jakým způsobem tam bude vystaven...
A tady bych mohl skončit. Zprávička z Prahy. Ale...
Zachování mostu v muzeu. Co je to za železniční most, po kterém nejezdí vlaky? To je jen mumie mostu. Šli byste se podívat na mumie lidí, které jste znali zaživa? Chtěl jsem ještě vidět (a nafotit si) most tam, kam patřil.
Vůbec, město mého mládí zaniká... Jistě. Nezaniká. Jen se vyvíjí, mění. Všechno se mění. Je to přirozené a správné. Nové doplňuje staré. Staré časem zaniká... I pyramidy jednou zaniknou.
Dřív jsem chodil na svatby a křtiny, teď čím dál tím častěji na pohřby. Moje genarace je taky doplňována těmi mladšími. A tak dál... Taky přirozená věc. Jen cítím zvláštní nostalgii. Na pohřbu i při snášení mostu.
