Bývalý spolužák z gymnázia asi před deseti lety koupil reakreační středislo u Orlické přehrady. Od té doby se tam každoročně na pár dní sjíždíme. My, bývalí spolužáci. Scházíme se i jinak a jinde, ale tady býváme od pátku do neděle, tak si sebe vzájemně užijeme. A vyměňujeme si informace, sdílíme.
Pro mě to setkávání má smysl a vlastně i cenu. A myslím, že by to mohlo být zajímavé i pro čtenáře na Hive. Jak žijí lidé narození 1966-1968.
Taky mám dojem, že těch špatných zpráv je dnes všude tak nějak přehršel. Takže něco pozitivního. Což u mě nebývá zvykem.
Tentokrát se nás sjelo šestnáct. Někdy je nás víc, někdy míň. Asi půlka původní třídy. Jen dva z bývalé třídy s námi neudržují vůbec žádné vazby. Zbytek o sobě víme.
Z přítomných jeden z nás nemá ani magistra, osm podnikatelů a svobodných povolání, osm zaměstnanců. Od kolika zaměstnanců už je vykonavatel svobodného povolání podnikatel? Kolik musí mít koncipientů, dentálních hygieniček a THP? Na obrat a zisk jsem se neptal.
Snažil jsem se udělat si obrázek, jak se daří jednotlivým odvětvím v Českých zemích. Za školství jsem tam byli tři, od základní po univerzitu, ale tom psát nechci, toho jsem nějak přesycený a nejsme podnikatelé.
Spolužák provozuje obchod s ajťáky. On je původem Balkánec a studoval i v Moskvě. Zaměstnavatelé zpoza Velké louže a ze západní a severní Evropy si u něj objednávají ajťáky se specifickými dovednostmi. A on pro ně na Východě a Jihu dělá skauta a sháni jim je, zprocesovává jejich přesun od víza po ubytování a školy pro děti. Jako bokovku provozuje mezinárodní multimiliardářský klub. V těchto branžích se prý daří dobře.
Další spolužák snad ani není podnikatel, ale soukromá osoba, investor. Financuje rozjezd startupů jako jejich spolumajitel. (Mimo jiné.) Po nějaké době pak svůj podíl prodává. Ten si stěžoval, že pokud projde současný vládní úsporný balíček, tak se už v Čechách nezaloží nic, protože do teď byly prodeje osvobozeny do čtyř let od založení z daně z příjmu. Ta výhoda má nad čtyři miliony za firmu padnout. Úplná katastrofa...
V Maďarsku je daň ze zisku 9%, u nás je 19% a má být 21%. Takže už bude nadále zakládat firmy jen v pobaltských zemích, Maďarsku a v USA. Tam se téhle branži daří dobře...
Zubařka, advokát, architektka... V těchto činnostech se prý také daří dobře. Jen hrozí vyhoření. Takže pracují méně hodin a rutinu nechávají na svých zaměstnancích.
Tohle rozvedu. Spolužačka vlastní agenturu překladatelsko-tlumočnickou + výuku jazyků i pro školy. Na to navazuje její cestovní kancelář prostředkující jazykovou praxi. Tak ChatGPT prý pro ně konkurence není. Mají natolik specifické klienty, že si musí vytvářet vlastní slovníky pro jejich odbornou terminologii. Kampak by se GPT hrabal...
Problém je sehnat zaměstnance. Mladí nemají pracovní morálku, zato katastrofální fluktuaci. I když jim zaměstnavatel snáší modré z nebe, stejně pořád odcházejí.
Spolužačka si kompenzuje problémy v podnikání sportem. Vlastní nějaká rozsáhlejší sportovní zařízení a osobně jako svou zájmovou činnost vede několik mládežnických oddílů. Je absolventkou fakulty tělovýchovy a sportu...
Farmakologický průmysl. Další spolužačka, lékařka, řídí týmy, které realizují klinické studie nových léčiv. Ohodnocení je prý natolik dobré, že je obrovská konkurence na všech místech a velký tlak vedení na výkon. Jinak je to odvětví perspektivní, které nepociťuje žádné krize...
Cestovní ruch. Covid byl katastrofa. Ale ten už polevil. Spolužačka pořádá safari do Afriky pro trochu bohatší klientelu. (Zájezd u ní začíná na 130.000,-). Bylo zle, ale teď si nemůže stěžovat. Těžká doba se překlenula publikační činností, nějakým přechodným zaměstnáním pro cizí ambasády...
Obchod. Jak který. Máte-li třeba obchod s cestovními zavazadly, tak tomu se za covidu vyloženě nevedlo. A vůbec zboží jako oblečení, boty, kabelky... Lidé nikam nechodili. Ale teď, Bohu budiž chvála... Nějak to zase jde.
Pojišťovnictví, bankovnictví... Četné výzvy, ale kolem a dokola, nějak to funguje a jde dopředu.
A doktoři... Těm se snad vedlo dobře za všech režimů. Ale ti mladí prý v masové míře migrují na západ. Tihle moji, ti už věkem ( určitou pílí asi taky) nasbírali nějaké ty PhD., MBA a takové ty prof., doc., zkratky kolem jmen a postoupili do funkcí ordinářů, primářů a přednostů...
No, ti opravdu bohatí a mediálně známí spolužáci nedorazili. Ne, že by se
štítili nebo stranili... Ale dva celé dny si zkrátka čas neudělají. Na kratší srazy většinou chodí.
Nicméně, pokud se zamyslím nad naší šestatřicítkou... V povoláních a zaměstnáních se nám daří dobře. Pokud jsou nějaké problémy, tak rodinné, zdravotní... A to je zkrátka život.
Všichni máme takové ty pravicově-konzervativně-liberální názory. S jednou výjimkou, ale to byla extrémistka už na střední škole.
Jak se lišíme od dnešních studentů? Máme podprůměrně zastoupené sexuální menšiny. Jediná spolužačka. Cizinci u nás byli jen dva. A jen čtyři z nás v současnosti žijí trvale v cizině.
Jaký vliv na nás má politická situace? Asi jako počasí. Špatné počasí může pokazit dovolenou. Nedokonalá nebo vysloveně špatná vláda může snížit zisk... Ale že by Vám počasí nebo vláda zničily život? Životní štěstí závisí na Vás, ne na okolnostech.
I když samozřejmě. Může přijít tornádo, povodeň, fašismus nebo znárodnění, nepřátelská vojska či invaze mimozemšťanů nebo obří metorit. Tyhle extrémy Vám samozřejmě jsou schopny postavit život na hlavu. Ale jinak...
Chvála Bohu za to, že žijeme v hojnosti. Nikdo nežijeme z ruky do huby a někteří nemáme ani hluboko do kapsy. Ale samozřejmě, musíme se snažit, aby nám to vydrželo.
I když to tak z mých někdy i depresivních textů nevyplývá, uznávám, že jak si kdo ustele, tak si lehne. Že na štěstí se nedá čekat, ale je ho třeba si zasloužit přinejmenším osobní iniciativou.
