Kreslený film Asterix a Obelix. Díl Sedm úkolů pro Asterixe. Julek Cézar tam dává galským hrdinům sedm úkolů. Když je splní, budou Galové vládnout Římu. Když nesplní, musejí se Římu podrobit.
A jeden z úkolů bylo získat povolení k dalšímu plnění úkolů. Na úřadě. Kde všechno fungovalo jako na úřadě. A proto tam nikdy nikdo žádné povolení nedostal. Asterix si ale poradil...
A přesně na tohle mě jsem si vzpomněl, když jsme včera nakupovali v Bille. Tak jsem to řekl tátovi a ten mi řekl, abych o tom napsal reportáž. Tak jsem si na Wikipedii přečetl, co to je reportáž, a píšu.
Co jsou prázdniny, chodíme s tátou každé ráno do venkovní posilovny. Pokud teda nejsme v Jičíně... No a cestou zpátky se stavíme v obchodě. Buď v Bille, nebo v Lidlu, nebo v Penny... Jak co chceme koupit.
Táta říká, že mě učí nakupovat. Táta vždycky kontroluje účtenku. Máma ji nekontroluje nikdy. Máma tvrdí, že se to nevyplatí kontrolovat, protože pokladní mají čárové kódy, tak se nemůžou splést. A když se spletou, tak je to jen o pár korun...
Problém je, když jdou rodiče nakupovat spolu. Kdybych u toho aspoň nebyl... No, v Jičíně jsme taky chodili nakupovat. Například do Kauflandu. Tam platila máma. Ale zapomněla vyhodit účtenku. Táta ji našel a dokázal mámě, že nás okradli o 130,- Kč (Dvě minerálky počítali jako 11 minerálek.) To si to táta odnesl...
Ještě horší bylo, když jsme nakupovali druhý den v Jičíně v Lidlu. Zase platila máma (zase tátovou kartou), ale táta se zmocnil účtenky a vyreklamoval chybu za 80,-. (Počítali nám jiné zboží, než jsme koupili.) To si táta odnesl ještě víc...
No a včera jsme nakupovali v Bille. Jenom s tátou. Na sýru byla nějaká cena a na regále byla nižší cena a cedule, že se sleva odečte na pokladně. A neodečetla.
Táta vždycky kontroluje účtenky... Já myslím, že ho tyhle reklamace snad baví. Mě teda ne. Šlo o 12,- Kč. Máma by to určitě nechala být. Ale tátovi jde o princip (to jsem si taky načetl na Wikipedii, co to je) a o spotřebitelská práva.
Takže šel s účtenkou za tou paní, co pobíhá u samoobslužných pokladen. Ta ho ani nenechala domluvit a zavolala rozhlasem z pokladny hlavní pokladní. Která nepřišla. Tak pro ni šla do kanceláře a přivedla ji.
Paní hlavní pokladní si nechala záležitost vysvětlit. A rozhlasem z pokladny zavolala odpovědnou pracovnici z oddělení sýrů. Která ale taky nepřišla. Tak jsme šli do přípravny, kde jsme jí to napřed ukázali a potom vysvětlili. Nebo naopak? A ty dvě se nemohly dohodnout, kdo udělal chybu a jak ji napravit.
A pak jsem se naučil novou věc. Ty cedulky na regálech v Bille nejsou cedulky, ale malé displeje, které se nastavují pomocí různých kódů. Ale je k tomu potřeba nějaká pistole, něco jako čtečka.
A ta pistole nebyla tam, kde měla být, protože si ji někdo půjčil a ten ji půjčil dál... A tak jsme pobíhali po prodejně a pořád k nám přibývali další a další zaměstnaci Billy... A bylo to stejné jako na tom římském úřadě, kde se zatmívá rozum.
Ale nakonec se ta pistole našla. Tak jsme všichni odešli s tím displejem na pokladnu... A tam to nefungovalo. Tak si všichni radili a překřikovali se. To byste nevěřili, co má Billa zaměstnanců... A nakonec se to šlo zkusit do kanceláře, ale tam to taky nefungovalo.
Tak se volalo někam na HelpDesk, kde to taky nešlo, ale řešilo se to... No a neuběhlo snad ani půl hodiny a táta dostal svých 12,- Kč.
A k obědu byly mé oblíbené špagety ala táta... No a já jsem si potvdil, že věřit se nedá nikomu, protože lidi dělají chyby, nejenom já. A taky už vím, že nakupování je hrozně riziková a adrenalinová (to mi musel vysvětlit táta, to jsem z Wikipedie nepochopil) záležitost.
A při nakupování se budu chovat jako táta, ne jako máma. Mně je zbytečně vyhozených peněz líto...
A co Vy? Kontrolujete si účtenky, nebo věříte technice a lidem? A píše se takhle reportáž? (On mi do toho hodně zasahuje táta. Mění mi tam i/y, přidává čárky, občas "n" ... A někdy mi i překope celou větu...)
No a dneska mě čeká ještě horší věc. Táta se mnou jde na obecní úřad, začít mi vyřizovat cestovní pas. Tak se trochu bojím. Aby se nám tam nezatměl rozum...
Co k tomu přidat za obrázek nebo za fotografii? Nakreslil jsem žolíka. A je mi úplně jedno, kolik "k" se tam má psát! Já už to předělávat nebudu!"