Dospělý je dítěti vždycky příkladem. Nelze-li to jinak, alespoň výstražným. O učiteli to platí vícenásobně. Ale i učitelé mívají děti.
Občas si vymyslím něco výchovného. Ne moc často. Ale život plyne, přináší situace, které si jeden nevymyslí. A ty situace vychovávají.
Jak vychovávají? Často ani sám nevím, co je dobře a co špatně. Není to tedy jen volba mezi dvěma zly. Ale ke konkrétnímu případu, na který odkazuje účtenka.
V pondělí jsme se synem jeli za dědečkem a za babičkou ukázat vysvědčení. Máme to kolem IKEA. Háša už tolik nezvrací... Ale má rád švédské masové kuličky s hranolky a oblohou.
No a já, šetřílek a oportunista, jsem se samozřejmě podívat na stránky IKEA. Jestli něco extra nenabízejí. Třeba zmrzlinu za vysvědčení. A dvě za vysvědčení se samými jedničkami... Oni takovéhle věci dělají...
No a jo. Dětské menu ve všední dny v únoru za 1,- Kč. Skvělé. Ale má to háček. Pro děti do dvanácti let. Hášovi bylo v den návštěvy 12 let + 4 dny. Tak jak na to?
Ony už do té doby věkem zkušenější zaměstnankyně IKEA zpochybňovaly Hášův věk. Je veliký... My už těch akcí využili... Nosil jsem s sebou Hášův pas. (On ho má. Já ne.)
Zeptal jsem se Háši, jestli budeme o jeho věku lhát. Zděsil se. Že mu to vůbec zmiňuju. Asi to ode mě chápal jako zkoušku. Ve které on samozřejmě projde. Lhát se nesmí.
Byl jsem připraven naložit dětské menu, na pokladně ukážu na syna a řeknu, že je o 4 dny starší. Že je to na paní pokladní... Zkusím to a jsem smířen s tím, že nemám žádné právo...
A bylo všechno jinak. Přišel jsem s dětským menu na pokladnu. Mladá pokladní mi namarkovala dětskou porci za korunu. (To kafe zdarma, to je, že mám nějakou jejich klubovou kartu.) A teď co?
Měl jsem začít křičet, že chceme platit plnou cenu, že na slevu nemáme nárok? Kdyby mi na účtu přistála částka, o které bych nevěděl, od koho a za co, a já ji nevrátil, je to trestný čin. Tohle je vlastně stejné.
Asi jsem měl začít křičet... Neudělal jsem to. Nebyl jsem na tuhle situaci připravený. Neudělal jsem tu nejsprávnější věc...
Syn to zažil. Nemluvil jsem s ním o tom. Co si odnesl? Já nevím. Pořád mu říkám, že nejsem dokonalý.
A život jde dál.